Skafandr a motýl

Skafandr a motýl

Když jsem poprvé slyšel o přístroji Somavedic z dílny českého léčitele a vynálezce Ivana Rybjanského a jeho pozoruhodných účincích, netušil jsem, že si jeho detoxikační sílu vyzkouším zanedlouho na vlastní kůži . A to do slova.
Vybral jsem si Somavedic Medic Uran. Je nejsilnější a kromě harmonizace prostředí a neutralizace geopatogenních zón a elektrosmogu zvládá také úpravu pitné vody. Vybalil jsem jej z krabice, zapojil do zásuvky, postavil na stůl a čekal, co se bude dít. S přístrojem Ivana Rybjanského je to složité v tom, že funguje úplně jinak, než jsme zvyklí, a oblast jeho hlavního působení se  odehrává mimo hmotu (na kterou je však zaměřena většina lidí na Zemi), v kvantovém poli, jak jsme popisovali v sérii předchozích článků. Je tedy podstatně hůře uchopitelný a pochopitelný než taková lednička, do které dáte chladit pivo. Existují dva základní druhy lidí – ti, co potřebují nějaký hmotný důkaz, aby uvěřili, a ti, kteří s vnímáním jemnohmotných energií nemají problém. Muži obvykle patří do první skupiny, i když samozřejmě ne všichni…

Samá voda

Somavedic Medic Uran krásně svítil. A to bylo asi tak všechno. Po třech dnech se mě mozek poněkud sarkasticky zeptal, zda si nemyslím, že krásná lampička za 17 000 korun je přece jen příliš. Jenže pak jsem dal karafu, do které jsem napustil vodu z kohoutku, přímo k Uranu a za pár hodin se napil. Okamžitě jsem si všiml, že je mnohem jemnější, jakoby sametová. Připomněla mi vodu z jedné studánky v Prokopském údolí. Mozek mi ale oznámil, že se mi to jen zdá a že je úplně stejná, tak ať se uklidním a jdu raději dělat něco užitečného. Uběhlo dalších pár dní a nic. Až jsem jednou zapomněl dát vodu k Uranu a byl si nucen dát klasickou kohoutkovou, kterou jsem pouze nechal odstát kvůli chloru. Byl jsem v šoku – najednou jsem měl pocit, že piju tekutý beton a že je zcela nepoživatelná. Ten mozek je fakt blázen. Věděl jsem okamžitě po prvním napití, že „uranová“ voda je jiná, ale můj mozek je tak přizpůsobivý a tak si na ni zvykl, že mu za pár dní přišla tahle skvělá voda normální a úplně zapomněl na to, jak hnusně chutnala předtím. V tu ránu mi také došlo, proč jsem poslední léta tak málo pil – nebylo co. Od té doby, co stavím vodu k Uranu, nemám potíž vypít dva litry v průběhu dne, ačkoli jsem dřív nebyl schopen dostat ani polovinu. Protože je výborná. A když si do ní dám citron, nemá to chybu.
A pak to přišlo. Asi po třech týdnech, kdy byl Medic Uran zapnutý, jsem zaznamenal, že se něco začíná dít nejen s ohoutkovou vodou, ale i se mnou. Proběhla očista, a to se vším všudy. „Somavedic dělá takovou archeologickou činnost. Prokopává se až k vám,“ vysvětluje tvůrce Somavedicu. „Představte si duši, kolem které je třeba patnáct skafandrů. To jsou jednotlivé vrstvy, kterými je ,zanesena ´, které ji zakrývají. Takže duše například řekne bílá. Projde to přes všechny ty vrstvy a z posledního skafandru se ozve fialová. Když to řeknu velmi zjednodušeně, přístroj pomocí svého vibračního působení pomáhá odstranit vše, co vám brání slyšet vaši duši.“ Vybavuje se mi překrásný film Skafandr a motýl, který natočil německý režisér Julian Schnabel podle skutečného příběhu šéfeditora francouzské mutace módního časopisu Elle Jeana-Dominiqua Beaubyho, jenž po mozkové příhodě ochrnul na celé tělo tak nešťastně, že mohl hýbat pouze očními víčky. Postupně se naučil komunikovat (jedno mrknutí ano, dvě ne) a s pomocí své  ošetřovatelky a speciální abecedy, kterou pro něj vytvořila, mrkáním napsal celý svůj příběh. Ať už jsme na tom jakkoli, vždycky musíme usilovat o to, aby z našeho skafandru nakonec mohl vyletět krásný motýl. Na každého Somavedic působí jinak. I na skeptiky, i na toho, kdo jeho působení necítí, nebo si myslí, že nepůsobí, či potřebuje hmotné důkazy (jako já v podobě pitné vody)... Je to jako u mě s vodou. Zvyknete si, že je něco lepší, a zapomenete, že to bylo horší. „Těm, co takzvaně nic necítí, říkám, ať vydrží aspoň měsíc a potom se ohlédnou. Chce to získat trochu nadhled. Pak ať mi to klidně vrátí,“ vysvětluje Ivan Rybjanský.
Devadesát procent lidí z hrstky, která Somavedic vrátila, si jej ale stejně vezme zpátky, protože zjistí, že fungoval, až když ho nemají. „Záleží na zátěži prostředí, na karmické zátěži, životosprávě, věku, duchovní vyspělosti neboli stáří duše, v jakém prostředí člověk vyrůstal, jestli na sobě pracoval již předtím a jak velkou cestu ušel… Z toho všeho vychází okamžitý pocit ze Somavedicu. Je to jako s autem. Někdo má najeto tisíc kilometrů, někdo milion. Pro toho s tisícovkou to může být dobrodružnější, u těch druhých může být jízda klidnější,“ upřesňuje zážitky klientů tvůrce přístroje, pan Rybjanský a pokračuje: „ Důležitý je ale především směr jízdy a cíl. Somavedic maže slepé uličky. Pomáhá odlišit podstatné od nepodstatného. Zatímco rozum přemýšlí, jestli jít doleva, nebo doprava či kudy to celé obejít, se Somavedicem půjdete rovně.“

Text: Milan Vidlák, redakčne skráceno, foto: Somavedic a fotolia.com

PR článek byl publikován v čísle 6/2018.

 

 


Témata: elektrosmog geopatogenní zóny Somavedic geopatogenní zóna dráždivá zóna negativní působení záření

Diskuse ke článku


Další články

Dnešní horoskop

Aktuální číslo

Nejbližší akce

23.10.2018

Divadlo Bez zábradlí Praha

26.10.2018 - 28.10.2018

Vzdělávací a poradenské centrum, Bohuslava ze Švamberka 4, Praha

27.10.2018 - 29.10.2018

Praha

08.11.2018 - 11.11.2018

Etnosvět, Legerova 40, Praha 2

09.11.2018 - 11.11.2018

Výstaviště Praha Holešovice

22.11.2018 - 30.11.2018

Bratislava

Další akce
NOVÝ FÉNIX - TOP ČLÁNKY MĚSÍCE