SAMOTA NEZNAMENÁ OSAMĚLOST…

ZNÁTE PŘÍBĚH NEJOSAMĚLEJŠÍ VELRYBY NA SVĚTĚ?
Od poloviny devadesátých let minulého století sledovali vědci napříč Tichým oceánem osamocenou velrybu, která se svým okolím komunikovala na velmi neobvyklé frekvenci 52 Hz, což je zvuk jen o malinko nižší než nejhlubší tón na basové žesťové tubě. Komunikace ostatních druhů velryb se pohybuje v rozmezí 10 a 39 Hz. Její volání tak nikdy nikdo z jejího druhu neslyšel a vědci ji příznačně nazvali nejosamělejší velrybou na světě. Volala a volala, ale nikdo ji neslyšel a nikdo nikdy na její volání neodpověděl.

SAMOTA V DNEŠNÍ DOBĚ
V dnešní hyper propojené společnosti plné sociálních sítí a seznamovacích aplikací, je samota skoro sprosté slovo, se kterým máme nejčastěji spojený stud, hluboký smutek, pocit izolovanosti a vyčlenění. Vědci poslední dobou mluví dokonce o „epidemii osamělosti”, jako by to snad byla nějaká infekční choroba. Samota nás děsí. Možná proto jsou malé děti posílány do pokoje, aby tam byly samy, dokud se neuklidní. Samota je vnímána jako trest. Dospělé bez rodiny a přátel automaticky litujeme. Z výzkumů také vyplývá, že samota razantně zvyšuje riziko sebevražd. Ale počkat… Nezapomínáme vnímat rozdíl mezi samotou a osamělostí? Úplně běžně mezi sebou tato dvě slova zaměňujeme. Kdo tráví čas sám, musí být automaticky osamělý. Ale tak to nefunguje.

MOŽNÁ, ALE NEVÍTE, ŽE SAMOTA NEZNAMENÁ OSAMĚLOST…
Téma samoty a osamělosti se silně dotýká i české společnosti. Loni si na něj posvítili spisovatel Aleš Palán a fotograf Jan Šibík a společně v nakladatelství Portál vydali knihu s názvem „Raději zešílet v divočině”. Knížku o osmi novodobých poustevnících žijících v oblasti Šumavských lesů. Opuštění a osamělí? Ale co vás nemá. Záměrně a z vlastního rozhodnutí spokojeně sami. Osamělost totiž znamená být sám – a necítit se v tom dobře. Je to POCIT.

Důležité je, co se děje uvnitř.

Pocit se dá změnit. Samota znamená být sám – a být tak spokojený. Je to naše VOLBA. Volba, pro kterou jsme se sami rozhodli. Tohle uvažování nás přivádí k zajímavé myšlence. Podaří-li se nám dokonale zvládat a užívat si samotu, logicky se pak už nikdy nemusíme cítit osamělí. Jen si to představte. Rodiče děti do pokoje neposílají „za trest”, protože samotu jako trest nevnímají. A dítě může mít dokonce radost, že stráví nějaký čas o samotě, ponořené do hry nebo do jiné činnosti, která ho baví. Vynakládáme enormní úsilí na to, abychom naše děti naučili, jak být sociální. Chodíme s nimi na hřiště a posíláme je do školek. Říkáme jim, ať se neperou, nelžou, ať se k ostatním chovají hezky. Ale nepomáháme jim utvářet dovednost být sami se sebou a spokojení. Oceňujeme sebe-vědomí. Ale znepokojuje nás představa trávit ničím nerušený čas s člověkem, kterého bychom měli znát ze všech nejvíc – totiž sami se sebou.

Zpracovala: Klára P. z inspirace zahraničním tiskem
Ilustrace: pixabay.com

A JAK TO DOPADLO S OSAMĚLOU VELRYBOU? TO SE DOČTETE V CELÉM ČLÁNKU, KTERÝ VYŠEL V DUBNOVÉM ČÍSLE NOVÉHO FÉNIXE.