KAREL SEZEMSKÝ – ZAPOMENUTÝ VELIKÁN ČESKÝCH NEJEN SPIRITISTICKÝCH DĚJIN

Každé hnutí potřebuje vůdce a tím byl pro spiritisty Karel Sezemský. Letos si 3. listopadu připomínáme 80. výročí úmrtí této jedinečné osobnosti a je proto vhodné se poněkud seznámit jak s ním, tak i se hnutím, které vedl.

KAREL SEZEMSKÝ – ZAPOMENUTÝ VELIKÁN ČESKÝCH NEJEN SPIRITISTICKÝCH DĚJIN

Počátky českého obrození spadují do josefínské doby okolo 1780. Konec je zcela nelogicky kladen do roku 1848. Byl to sice revoluční rok, ale z národnostního hlediska mnoho neznamenal a bylo třeba ještě mnohé vykonat a vybojovat než bylo dosaženo cíle. Teprve po tomto roce se ukázalo, že nemají-li být české země trvale v roli méněcenných, jejich existence není možná v rámci Rakouska. Logický konec národního obrození tedy spadá do doby, kdy se obrozencům podařilo dosáhnout toho, oč tak dlouho usilovali. To bylo v roce 1918, když vzniklo Československo.

Poslední generace vykonala nezastupitelné dílo, které se mohlo podařit jedině díky tomu, že nebyla představována jen několika jedinci, jak tomu bylo u předchozích generací, ale masovým hnutím. Je o to zajímavější, že uskutečnění dosáhli nejen politici a čeští vlastenci, ale především mohutné a stále mohutnící duchovní hnutí. Na základě historických zkušeností si musíme klást otázku, zdali by bylo možné dosáhnout úspěchu, kdyby to bylo jen v rukou nečetných politiků. Tyto složky přitom nelze ani ostře oddělovat, protože se velmi často prolínaly. Tak mladočeši hráli nejen významnou politickou roli, ale mnoho jich bylo i aktivními spiritisty. Nejlepším příkladem je Stáňa Bělohorský. Není známo, zda pozdější president T. G. Masaryk byl aktivním spiritistou, ale v době první republiky pravidelně zasílal pozdravy spiritistickým sjezdům a dával jim finanční dary. Jak tedy tušíte, ono hnutí bylo nejprve českoslovanské, později československé spiritistické hnutí.


Každé hnutí potřebuje vůdce a tím byl Karel Sezemský. Letos si 3. listopadu připomínáme 80. výročí úmrtí této jedinečné osobnosti a je proto vhodné se poněkud seznámit jak s ním, tak i s hnutím, které vedl.

Karel Sezemský se narodil 27. 10. 1860 v Rakousku v proslulém poutním místě Mariazell českým rodičům, kteří se tam přistěhovali, jako nejmladší ze čtyř dětí. Jeho otec byl krejčím. Později se rodina přestěhovala do Vídně, kde se vyučil rukavičkářem – pouzdrařem. Po smrti otce a jeho sestry se rodina vrátila do Čech do Veselí nad Lužnicí, odkud nejspíše původně pocházela, a on odešel do Prahy. I když měl velmi chabé vzdělání, vždy hodně četl, přemýšlel a snažil se pochopit podstatu věcí. To bylo i důvodem, proč byl ateistou a po celý život nepřijímal pouhou víru. Tehdy se Evropou šířil spiritismus a vůči němu byl přirozeně více než skeptický, protože si nedovedl představit, jak by něco takového bylo vůbec možné. Oč větší bylo jeho překvapení, když se dozvěděl, proč si jeho bytný a pozdější přítel Alois Ševčík, nezoufá nad svou smrtelnou chorobou, ale vše trpělivě snáší. Na svůj dotaz se dozvěděl, že je tomu tak proto, že uvěřil v nesmrtelnost duše, a proto se stal spiritistou.

I přes svou skepsi byl Sezemský vždy otevřený faktům, a hlavně se o všem chtěl sám přesvědčit. Když se chtěl poučit o spiritismu, nebylo to nejprve tak jednoduché, protože když se chtěl účastnit spiritistických seancí, tehdy snad jediný spolek v Praze se sídlem na Poříčí, jej odmítl. Bylo to zcela pochopitelné, protože spiritisté byli pronásledováni úřady pod taktovkou církve, a tak fungovali jako tajné spolky. Nakonec uspěl ve spolcích mimo Prahu. Nejprve to bylo ve spolku Život na Smíchově (tehdy ještě nebyl součástí Prahy), ale po deseti letech, již s velkou praxí začal dojíždět do Podkrkonoší. Přesvědčil se totiž, že v Podkrkonoší měl spiritismus podstatně vyšší úroveň než kdekoli jinde. Určitou záhadou zůstává, proč se díval na továrníka Etricha jako na iniciátora spiritismu u nás, který měl přivézt z Anglie. Bylo totiž mnoho pamětníků, kteří by dosvědčili, že kořeny českého spiritismu jsou domácí a mnohem starší. Díky tomu, že alespoň některá z nich byla zaznamenána, tak je sice nepochybné, že je český spirismus starší než z roku 1880, ale není hmatatelně doloženo, že sahá před rok 1848, kdy se měl poprvé projevit v USA. Ze všech informací, které máme to je přitom, velmi mírně řečeno, více než pravděpodobné.


Když věděl dost, aby mohl začít se samostatnou prací a hlavně se přesvědčil, že sám má určité médijní schopnosti, začal se svým přítelem Ševčíkem od roku 1885 prakticky poznávat spiritismus. Záhy se jim podařilo vyvrátit tehdy rozšířenou pověru, že se seance musí účastnit dvanáct osob, aby jich bylo jako apoštolů. Dosažené výsledky podnítily Sezemského zvědavost, protože mu bylo jasné, že se zde projevují nějaké síly, které jsou mimo kteroukoli osobnost účastníků seancí, a proto si umínil, že tomu přijde na kloub.


První skutečně silnou víru v existenci duší mimo tělo získal svými pokusy s přímým písmem, které byly velmi úspěšné. To je nesmírně energeticky náročný způsob komunikace, a proto se nikdy masově nerozšířil. Z vědeckého hlediska je však nejcennější. Spočívá v tom, že do krabice se vložil papír s tužkou a krabice se pak zavázala. Účastníci seance na ní pak položili ruce a soustředili se. Mohlo se použít i tabulek, které se tehdy používaly ve škole. V tom případě se dvě svázaly k sobě a mezi ně se vložilo pisátko. V případě úspěchu bylo slyšet z nitra škrábání. Po skončení se tabulky rozvázaly, či papír vyňal z krabice a bylo možné si přečíst poselství.


Od roku 1895 začal Sezemský často dojíždět z Prahy do Podkrkonoší za spiritisty. Zde se na seanci v Trutnově projevila jeho třicet let mrtvá babička s tak zřetelnými osobními charakteristikami, že se rozhodl věnovat výlučně spiritismu a nakonec se odstěhoval z Prahy do Podkrkonoší, aby se mohl podílet na místním dění.


Jeho hloubavý duch jej vedl k tomu, že když začal vycházet první spiritistický časopis Hvězda záhrobní, stal se jeho přispěvatelem, stejně jako druhého časopisu Život. Záhy se navíc ukázalo, že má nevšední organizační talent a obchodního ducha, takže když viděl, že všechny vydavatelské projekty na poli spiritismu z nejrůznějších příčin skomírají, byl již jen krok k tomu, že se nakonec rozhodl všechny přejmout od Františka Pavlíčka, Františka Školy i Jaroslava Janečka. To bylo více než odvážné rozhodnutí, tím spíše, že je učinil prakticky nevzdělaný a nemajetný jedinec. Přesto se mu je nejen podařilo všechny dovést do úspěšného konce, ale založil tím i knižnici, která se stala základem české spiritistické literatury. Až do své smrti vydal téměř dvě stě titulů, mnohé i ve více vydáních, v nákladu 1200 – 1500 kusů. Od roku 1900 na sebe vzal i projekt spolkového časopisu, který pod názvem Posel záhrobní vycházel až do roku 1940, kdy začala být okultní a duchovní literatura nacisty zakazována. Po jeho smrti ve vydavatelské práci pokračovala jeho žena Marie. Čtyřicet let trvání časopisu bylo něco skutečně nevídaného, protože ostatní spiritistické časopisy obvykle zanikly během několika let.


V roce 1901 opustil pražský podnájem v Soukenické ulici a se ženou se odstěhoval k legendě podkrkonoškých spiritistů Josefu Erlebachovi na jeho usedlost v Hrabačově č. 101, kde si zřídil svoji proslavenou edici Spirit. Zde působil až do listopadu 1904, kdy se přestěhoval do Nové Paky, nejspíše k panu Josefu Čivrnému (č. 375), s nímž koupil 9. 3. 1907 rozsáhlý pozemek ve Štikově u Nové Paky, na němž vybudovali přízemní dům.


Původně to byla samota za Štikovem, dnes se z ní stala chatová osada se Sezemského domem ve svém středu a tomuto místu pamětníci říkají "Na duchárně". Zde se snažil založit spiritistické hospodářství po vzoru L. N. Tolstého. Později usiloval o vytvoření magnetických lázní (dnes bychom řekli střediska psychoenergetické léčby) a muzea spiritismu. Žádná z těchto báječných myšlenek se bohužel neuskutečnila kvůli nepochopení a malosti lidí s nimž musel jednat.
Není celkem překvapivé, že se Sezemský stal terčem rakousko-uherských úřadů kvůli své činnosti ve spiritismu a dokonce byl i vězněn, protože kvůli svému přesvědčení odmítl narukovat do armády a několikrát byl pokutován za nedovolené shromažďování. Ostatně nevybíravé útoky jilemnického četnictva patrně napomohly k tomu, že opustil pohostinství přítele Erlebacha a přestěhoval se do Nové Paky. Zde jej ostatně okamžitě přivítal útlak rakouských úřadů. Jimi byla tehdy postižena, buď pokutou nebo vězením, řada spiritistů.


Sezemský byl rovněž neúnavným organizátorem schůzí, seancí, výstav médijních kreseb a přednášek, jichž za svůj život uspořádal tisíce, a to i v zahraničí. V Nové Pace svolal první schůzi již 3. dubna 1904. Pak následovala seance a celá série přednášek. Později tento dům nepostačoval velikostí ke všem jeho činnostem, a proto koupil v roce 1916 větší (č. 495) přímo v Nové Pace na Vinohradech v Čalakovského ulici. Je potěšitelné, že dům ve Štikově je stále v rukou rodiny, které jej prodal a která má Sezemského stále v paměti, ačkoli je dnes majitelem vnuk ženy, která jej koupila i s původním obrovským pozemkem kolem.


Sezemský byl nejen největším českým vydavatelem spiritistické literatury u nás, ale stal se i překladatelem a spisovatelem duchovní (tedy nejen spiritistické) literatury. Své knihy tiskl v Nové Pace u Floriána (č. 491), u Riedla (č. 591) a zejména Glosse v Semilech. Sám se přitom staral se švagrovou, ženou a dcerou o jejich distribuci, vedl časopis (ten mnohdy i pěšky až do pozdního věku roznášel po horách), přednášel a organizoval spiritistické hnutí. Našel přitom čas i na tak ryze praktické věci, jako oprava domu, kterou prováděl sám. Síla jeho osobnosti byla plně poznána teprve po jeho smrti, kdy se toto hnutí, i vlivem neblahých vnějších vlivů, začalo rozpadat. V roce 1910 byla jeho publikační činnost vysoce oceněna na Hospodářské výstavě v Nové Pace, kde představil svou expozici za níž dostal čestný diplom.


Sezemský byl celý život středem kulturního a spolkového dění. 22. června 1918 uspořádal divadelní představení spiritistické hry Na prahu věčnosti a tím otevřel velmi zajímavou tradici psaní a hraní spiritistických her. Šlo o divadelní hru od Fr. Vodrážky Na prahu věčnosti, která byla hrána divadelní družinou Boženy Klečkové. Představení bylo vyprodáno a pro veliký úspěch opakováno a hráno i v Praze a jiných místech v Čechách.


Sezemský si rychle získal úctu ostatních spiritistů kvůli všemu co podnikal a zejména pro jeho snahu vytvořit jednotné spiritistické hnutí, a proto není divu, že byl zvolen zemským důvěrníkem za Čechy. Ve skutečnosti však byl Sezemský považován za hlavu všech česky mluvících spiritistů na celém světě. Jeho vytrvalá snaha po sjednocení nebyla bohužel nikdy prakticky plně naplněna kvůli lidské nesnášenlivosti, neschopnosti mnohých vyhovět vysokým ideálům, které vytýčil a v neposlední řádě i zhoubnému působení těch, kteří si svou činností ve funkcích spiritistických spolků, zejména pražských, pouze uspokojovali své vlastní ego.


Karel Sezemský se stal legendou nejen u nás, ale i v zahraničí a tak byl několikrát pozván do ciziny. Mnohokrát byl v Rakousku, dojížděl i do Chorvatska, kde byla česká spiritistická komunita a v roce 1934 byl pozván do Francie, kde navštívil Flammarionův dům s jeho hvězdárnou v Juvisy, dům Allana Kardeka a hroby obou těchto velikánů. Byl pozván i do USA, ale tam se již pro své zhoršující se zdraví nedostal. Jeho učení bylo na Karvinsku označováno jako „Starý zákon“.


Sezemský byl zastáncem a propagátorem pohřbu žehem. To byla tehdy převratná myšlenka. Zemřel v pondělí 30. listopadu 1936 v 19. hodin. Ve čtvrtek 3. prosince se konalo rozloučení v 15 hodin a v pátek 4. prosince byl zpopelněn v nejbližším tehdy krematoriu v Nymburce. Zde promluvil Jan Rösner z Radvanic, který se stal prakticky jeho nástupcem. Pochován byl, podle vlastního přání, na hřbitově v Nové Pace do neoznačeného hrobu.


Sezemský se stal místně i celospolečensky tak významnou osobností, že se jednak podílel na veřejných společenských akcích v Nové Pace, kde byl vítán, na rozdíl od svých počátků v Nové Pace, kdy se s ním stýkal jen školní inspektor Fr. Jirutka (ten jej snad i přiměl, že se do Nové Paky přestěhoval) a nemnozí další. Jeho celospolečenská proslulost se projevila v Masarykově slovníku, kde mu bylo věnováno následující heslo:


Sezemský Karel: (*1860 v Mariacellu v Štýrsku), český spisovatel a nakladatel v Nové Pace , jeden z hlavních vůdců a organisátorů českých spiritistů, od 1891 redaktor Spiritistické knihovny, 1900 redaktor Posla záhrobního v Praze, od 1901 v Hrabačově u Jilemnice, od 1904 v Nové Pace. Sp.: Hlavní základy frenologie (1922), Nebezpečí v spiritismu (1930)."

V Praze též poznal a v roce 1890 si 16. listopadu vzal Marii Ledvinkovou, která byla vynikajícím médiem a jasnovidkou. S ní vyženil i dceru Vlastu, která se narodila v Praze 2 27. 5. 1888. Ta se vyučila fotografkou a pomáhala v pozdějším rodinném nakladatelství spolu se svou tetou Jindřiškou Helenou Ledvinkovou. Zemřela v domově důchodců v roce 1998 v Jičíně. Sama se od spiritismu distancovala, ale zjevně věřila na reinkarnaci, jak dokládá text na náhrobku, který nechala udělat pro sebe a své rodiče. Tím porušila poslední přání svého adoptivního otce, který si přál být uložen v neoznačeném hrobě. V roce 1998 jej nechala označit, opatřit mramorovým rámem, deskou a náhrobkem, na který dala napsat:


Rodina Sezemských Jeho život vezdejší byl pouze přechodem do jiných životů podle zákonů karmy.

Text: Jaromír Kozák


Jaromír Kozák

Akademické vzdělání získal na Univerzitě Karlově v Praze v oborech egyptologie a archeologie. Do povědomí širší veřejnosti se dostal především vydáváním a oživováním překladů starověkých i pozdějších literárních spisů, např. egyptské knihy mrtvých.

Témata: Karel Sezemský český spiritismus čeští spisovatelé Karel Sezemský rodina Karel Sezemský tvorba Karel Sezemský život

Diskuse ke článku


Dnešní horoskop

Aktuální číslo

Nejbližší akce

01.03.2019 - 31.05.2019

Praha

01.06.2019 - 30.09.2019

Žabí sklep zámku Valtice

11.06.2019 - 31.12.2019

Praha

05.10.2019

Novodvorská 803/82, 142 00 Praha 4

Další akce
Nový Fénix - top články měsíce, zvýhodněné předplatné , 12 čísel za cenu 11 a získejte dárek zdarma.