JAK NA NOVÝ VZTAH PO ROZCHODU NEBO ROZVODU?

Stává se, že skončí vztah, o kterém jsme věřili, že bude na celý život, že se na něj můžeme spolehnout. Vztah, ve kterém jsme sdíleli kus života, mnohdy propojili rodiny a přátele, vytvořili společné bydlení a často počali děti nebo společně podnikali.

JAK NA NOVÝ VZTAH PO ROZCHODU NEBO ROZVODU?

Opustit takový vztah je náročné po všech stránkách. Je to pro člověka změna v sociální ukotvenosti, často nově přebudovává vztahy s lidmi v okolí, nově hledá životní rytmus, jak si organizovat čas. Mnohdy se rozchodem a rozvodem mění i ekonomická situace. Když se nad tím zamyslíme, je to na jednoho člověka docela hodně. A to jsme nemluvili o tom, že rozchod je velkou zkouškou vnitřní sebelásky a schopnosti pracovat s emocemi a vnitřní bolestí srdce.

Proč se lidem často nedaří po rozvodu navázat nový vztah?

Výstižně a jednoduše můžeme odpověď vyjádřit větou: Pro nového partnera nemají ve svém životě (srdci, čase, prostoru) místo. Představme si například muže, který je rozbolavělý, třeba i uražený a naštvaný, že žena odešla. Práci si organizuje tak, aby mohl být k dispozici dětem, energii a emoce věnuje tomu, aby upravil styk s dětmi. A na schůzce s jinou ženou mluví o tom, jak úžasně si s dětmi užili víkend a co budou dělat o víkendu příště a že pro něj děti budou vždy na prvním místě. Má takový muž skutečně prostor pro novoupartnerku nebo spíše pro kamarádku, se kterou zajde do kina, když bude mít zrovna volno? Myslím, že odpověď znáte. A nyní si představme ženu, která žije s dětmi a psem. Postavila se na vlastní nohy, má své podnikání nebo koníčky a kamarádky. A očekává, že partner bude dostatečně mužný a přirozeně doplní její svět, že bude milovat nejen ji a děti, ale i jejího psa v posteli.

Co myslíte, doplňuje tuto ženu lépe pes nebo muž?

Navázání plnohodnotného partnerského vztahu brání i situace, kdy jsou muž či žena zapleteni do vztahu s původní rodinou. Když vztahy a potřeby maminky, tatínka či sourozenců mají přednost před partnerem. Ať jsou vztahy s původní rodinou milé a klidné, nebo velmi komplikované, pro emoční provázanost nevpustí partnera či partnerku do takového uspořádání. Za pozornost stojí ještě situace, kdy se člověk musí ze všech sil věnovat ekonomickému zabezpečení, protože jinak by ohrozil svou střechu nad hlavou. Je to řešení poctivé, jen navázání a rozvíjení vztahu v takovém období nemusí být zcela snadné. Ani na jednom příběhu není nic špatně. Každý máme právo si život uspořádat, jak potřebujeme. Jen je třeba si upřímně přiznat, že pro partnera nemáme místo, že nejsme připraveni na milostné partnerské soužití, že jsme schopni nabídnout spíše kamarádství nebo velmi volný vztah, že více nabídnout nemůžeme. Pojďme podrobněji rozebrat, co nejčastěji brání navázání nového vztahu.

Neuvolněná citová vazba s expartnerem 

Uvolnit pouto, které vzniklo společným životem, emocemi dobrými i zlými, které ve vztahu vznikly, není jednoduché. Po fyzickém rozchodu často přetrvávají emoce a touhy. Někdo doufá, že se partner vrátí, jiný zoufá, že už nikdy s nikým jiným neprožije lásku nebo se na partnera zlobí a chce si s ním vyřídit účty. Mnozí se v myšlenkách stále vracejí k tomu, co prožili, hledají, co mohli udělat jinak nebo jak jim expartner ublížil. Zhodnotit zkušenosti a integrovat je do svého života je v pořádku. Jen je třeba sebekriticky vnímat, kdy myšlenky již nepřinášejí nic nového, a z myšlenek se stává obsese. Vyrovnání se s rozchodem/rozvodem má své zákonitosti a žádnou fázi nelze uspěchat, ale není třeba ji ani protahovat. Součástí vyrovnání se s rozchodem je smutek i vztek, bolest i hojení. V závěrečné fázi bychom měli býti schopni srdcem prožít:

Neuzdravená vnitřní bolest a pokřivené vnímání sebe Sama a vztahu

Rozvod je často spojen skutečně s mnoha změnami a přináší nové definování sebe samého. Většina lidí vnímá rozvod jako vlastní selhání. Pro mnohé se rozpadne svět a jen obtížně si tvoří pevnou půdu pod  nohami a obtížně získávají důvěru ke svému životu. Je k tomu třeba aktivovat sebelásku a tou uzdravovat bolest z vlastních zklamání, z toho, že jsme otevřeli svůj svět, své srdce a věřili, že dostaneme to, co jsme si přáli. Je třeba vědět, že není třeba hledat viníka rozpadu manželství, že je třeba pouze přijmout zdravý díl zodpovědnosti. Nezapomeňme v takové chvíli dát si skutečně dostatek sebelásky a sebeúcty. Důvěra v sebe, život a nové vztahy postavené na realistickém vnímán, pak jistě přijdou přirozeně.

Nepřiměřené upnutí na děti a jejich potřeby

Naplnit rodičovskou potřebu je přirozené a je v pořádku. Chránit svého potomka a pečovat o jeho zdravý vývoj přiměřeně jeho věku a situaci je rovněž v pořádku. Co však v pořádku není: udělat si z dítěte partnera pro život; vnímat dítě jako objekt, který bez vás nepřežije; z péče o patnáctileté dítě udělat smysl života; obětovat se pro dítě a své potřeby potlačit; na výchově a péči o dítě dokazovat sobě či okolí, že jste dobrý člověk.

Jsou situace, kdy je skutečně třeba přijmout a smířit se s tím, že jsme rodičem na plný úvazek a že v podstatě nemáme kapacitu na partnera. V případě, že partnerovi chcete místo udělat, je třeba důvěřovat, že patnáctiletý syn si jídlo může ohřát a že vy se můžete zdržet na rande. Život rodiny má uspokojovat potřeby všech členů rovnoměrně, nelze tedy otlačovat potřeby vlastní ani podceňovat potřeby partnera, se kterým chceme život sdílet.

Nezapomeňte, že zdravé děcko odejde do světa a vy budete vystaveni vlastnímu životu. Pokud partner či partnerka cítí, že vaše pozornost a láska proudí nejprve k dítěti a teprve pak k nim, cítí se ošizeni a vzniká ve vztahu nerovnováha, která se obvykle přenese do vztahového neklidu a napětí. Velmi často dochází dříve nebo později k rozchodu. Řešením je svůj život s partnerem sdílet a společně řídit rodinný život. Patří k tomu i projevení vděčnosti partnerovi za to, že s vámi sdílí váš život závazků. V takovém rozpoložení je vyšší pravděpodobnost, že vztahy budou poklidné.

Nerealistická oč ekávání od nového vztahu

Lidé po rozvodu ve středním věku mají nohé závazky a povinnosti. Sice můžeme cokoli, ale vyvázání se ze svých závazků by mnohdy znamenalo destrukci sebe či vztahů. Také je třeba vzít v úvahu omezenost času, emoční a životní energie a nečekat, že nám partner bude tak k dispozici, jako když jsme byli na škole… Druhá manželství bývají šťastnější jen za předpokladu, že si dovolíme býti sami sebou a to samé přejeme partnerovi. Spokojená nová partnerství vycházejí z reality obou a užívají toho, co si nabídnout mohou, co spolu mohou sdílet, nikoliv z toho, co si nabídnout nemohou, například k sestěhování si často dopřávají dostatek času. Závěrem přeji všem čtenářům, aby v každé životní etapě prožili to, co potřebují s plným uvědoměním sebe sama. Pokud máte pocit, že Vám mohu pomoci se zpracováním některých emočních a vztahových záležitostí, můžete se se mnou setkat v mé poradně Rovena.

Nenechte si ujít Fénix, nevšední časopis s cennými informacemi a poutavými rozhovory. Inspirujte se a obohaťte svůj život.

Radana Rowena Štěpánková / www.rovena.info