DUCHOVNÍ ZÁKONY VYJÁDŘENÉ FORMOU LEGENDY O SVATÉM GRÁLU

Lidová moudrost vystihla, že v pohádkách a legendách je více Pravdy než ve vědeckých spisech.

DUCHOVNÍ ZÁKONY VYJÁDŘENÉ FORMOU LEGENDY O SVATÉM GRÁLU

Lze to i doložit – staleté a tisícileté legendy a pohádky (až antické) jsou stále poučné a čtivé. Naproti tomu, vědecké práce z oblasti společenských věd, až na výjimky, jsou beznadějně zastaralé. Proč? Nesnažily se a nesnaží podchytit duchovní rozměr života. T.G.Masaryk říkal tomuto rozměru jakéhokoliv pojednání „nazírání z pohledu věčnosti“. Když jsem začal psát články o včelařství, s vděčností jsem vzpomínal na docenta Haderku, který mě se zdviženým prstem říkával: „Doktore, dávejte si pozor, co píšete! Já znám lidi, kteří by dali celý svůj majetek za to, kdyby kdysi jimi napsaný článek neexistoval!“ (V této souvislosti doporučuji přečíst si projevy a články současných politiků a „filozofů“ dvacet let staré!!! To se vám vynoří „věci“!)

Nedávno jsme oslavili s velkou hrdostí výročí 700 let od narození císaře Karla IV. Ač se to nepříliš ví, byl to poslední rytíř, putující v tichosti za tajemstvím Grálu – tedy za objevením tajemství možného zvýšení proudění energie života do těla člověka. Té energie, kterou v jiných civilizacích pojmenovávají prána (Indie) nebo čchi (Čína). Karel IV. dokonce nechal vybudovat Karlštejn podle popisu legendárního bájného hradu Grálu. Chtěl pro krále Evropy hrad podobný Montsalvatu s nadějí, že mu tam instalované tvarové, ostatkové a obrazové zářiče, včetně záření lebky svatého Václava a magické české královské koruny, pomohou vynést jeho vlastní duši a duše jeho nástupců, do rovin vnímání smyslům skryté reality. Do té, v níž se odehrávají očím skryté procesy, o nichž se v legendě mluví. Rozpoznání jejich zákonitostí a využití božích energií, umožňujících život jako takový, by umožnilo i ze života lidí vytěsnit nemoc, bolest, dokonce smrt.

 

Duchovní síla Karla IV. působí dodnes

A jak se začíná odkrývat i v současnosti, působící Karlova pozůstalost vyvolává údiv současných citlivců. Znamená to, že císař Karel nebyl ve své snaze neúspěšný, neboť všechny jeho zakladatelské podněty a shromážděná umělecká a ostatková díla dodnes (nejvíce ze všech za Grálem v gotice putujících rytířů) vyzařují velkou sílu, která iniciuje duši. Tu sílu, která probouzí činnost spících schopností lidského ducha. I mne osobně to vlastně pohnulo kupředu. Fascinuje mě, že čeho se Otec vlasti „dotkl“, působí dodnes nějak magicky. Totéž cítí ostatní lidé, ovšem kromě lidí „typu myšlení Sisyfos“. Naplňuje mě velkou národní hrdostí, že v gotické době módních „rytířů kulatého stolu“, usilujících s dobovou měrou poznatků o vysvobození lidstva z bídy a úpadku, dospěl právě „náš císař Karel“ nejdál! Navíc byl, ač ve věcech magických účinků mlčenlivý, natolik prozřetelný vlastenec, že nenápadně a systematicky budoval mnohá další iniciační místa v království. Nejvíce ovšem v Praze. Ta se podle jeho nevyslovovaného záměru měla stát nejen základnou lucemburské moci, ale novým budoucím duchovním centrem Evropy (zřejmě dobře viděl úpadek duchovního rozměru křesťanství na Západě, ostatně jako dnes).

Byl to Karel IV., který osobně nadiktoval formu a tím magické pozadí rituálu korunovace českého krále. Obřadu, který zesiluje působení české koruny na duši korunovaného. Pokusil se do těchto tajů zasvětit skupinu kolem svého syna Václava IV. Ten v kapli Božího těla založil nenápadnou zasvěcenou skupinu šlechticů a vzdělanců, jejichž znakem a poznávacím heslem se stal ledňáček. Proč si zvolili zrovna tohoto ptáčka? Protože tento se při získávání potravy ponořuje hluboko do vody – analogie s ponořováním se zasvěcenců za esoterickými poznatky takového rozměru reality, jež je hmotným očím neprůhledný. V antice se těmto vytržením ducha říkalo „mystéria“.

 

Duchovní jádro Čechů vzkřísí plán Karla IV.

Karel IV. neuspěl, bohužel, ve výchově svých synů. Oni již nezažili jeho tvrdý začátek života a jeho vhledy. Nezískali výchovou potřebný nadhled. Navíc rozmazlováním poklesli k charakterovým slabostem té doby, proto při korunovaci neunesli aktivující sílu vyzařování české královské koruny a dalších iniciačních předmětů a prostor. Vnitřně se rozkolísali a rozvrátili. Král Václav IV. řešil vnitřní napětí alkoholem, císař Zikmund „děvami“! Tím spolu s husity, kteří energii zářičů rovněž správně nezpracovali, zhatili plán císaře Karla IV.: „Aby se české království vyprofilovalo jako inovovaný duchovní střed Evropy.“

Osobně pevně doufám, že nyní, v době velkého civilizačního obratu, vzkřísí duchovní jádro českého národa plán Karla IV., císaře z boží milosti, a v nové civilizaci ho dopracuje.

 

Jádro legendy Svatého Grálu

K těmto minulým dějům jsem se dostal tak, že v důsledku vlastních mimotělních prožitků mám schopnost nakmitat se na myšlení  autora jakéhokoliv spisu či článku. Ponořil jsem se tedy před léty do Karlem IV. napsaného životopisu „Vita Caroli“. Navštívil jsem s otevřenou a dychtící duší místa zřízená Karlem IV. a nechal je na sebe působit. Na základě toho a s přidáním vlastních životních, duchovních a vědeckých poznatků, jsem se ponořil do luštění jinotajů grálské legendy.

Pokusím se tedy popsat závěry, k nimž jsem zatím dospěl. V asi pěti verzích legendy se  v hlavních rysech vypráví, že stvořením prozařuje jako přirozená, vše oživující a uzdravující síla Boha Stvořitele tohoto světa (proto např. všechna zranění a nemoci mají tendenci samy od sebe se hojit). Lidé, jako duchové v těle, mají však v sobě potencionál mnohem účinnějšího využití energií „svého Otce“, ale pro svou nedokonalost a hříšnost nedovedou její potencionální účinek, až na „zázraky“, využít. Plně používal energii svého Otce“ k léčení jen Ježíš. Proto lidé, vidící hlubší procesy života, prosili Boha o mimořádnou pomoc v přístupu k této energii. Stvořitel lidstvo vyslyšel a poslal k duchovnímu vedení lidstva anděla s darem, který má moc koncentrovat léčivou a stárnutí neutralizující sílu. Lidé jej pojmenovali „svatý Grál“.

Keltští druidové (např. mág Merlin), proslulí svými schopnostmi vidění do astrálních rovin reality, vnímali tento andělem přinesený dar jako krystal (zřejmě jako asociace léčivé moci krystalů). Od nástupu křesťanské éry byl svatý Grál vnímán jako kalich s Kristovou krví z Golgoty, kterou zachytil Josef z Arimatie. Myslím si, že tato změna nastala proto, že Ježíš sám, tím i jeho ostatek, nakmitával duše jeho učedníků na schopnost plného využití léčebné síly z Boha. Neboli mystické naladění na Krista otevíralo a otevírá u jeho skutečných následovníků schopnost léčit jakékoliv nemoci těla i ducha. Podle popisu Ježíšových činů v evangeliích to byl právě on, který byl schopen se plně napojit na léčivé záření Boha, neboli koncentroval léčivou sílu Podstaty světa. Odtud ostatně pocházela energie k projevení se popisovaných zázračných uzdravení. A jsou tam i Ježíšova slova: „Co dělám já, dokážete také, ba i více!“

 

Lidstvo dosud nepochopilo Ježíšův odkaz – proto je pronásledují emoci a utrpení

Zřejmě tedy právě onen kalich s krví byl zdrojem původní zázračné síly jeho učedníků a následovníků. Od síly, otevírající Ducha svatého a tím léčebnost duše i těla, je odvozena symbolika vína-krve v křesťanském obětním kalichu. Jenže časem se víra a chápání Ježíše  zeslabilo a zamlžilo, zdroj mimořádné uzdravující síly se projevoval jen ojediněle (zázraky). Duchovní vedení lidstva (v legendě rytíři kulatého stolu) začalo toužit po objevení čistého ducha, který by sílu svatého Grálu na zemi obnovil. Podle proroctví věštkyň té doby toho má dosáhnout čistý rytíř Parsifal. Jméno naznačuje schopnost proniknout všemi nástrahami cesty, a to jen čistými prostředky (schopností sebeobětování jako Ježíš).

V jiných kulturách a náboženstvích znají místní žreci tuto energii pod názvy prána, čchi apod. I oni pochopili, že ona to je, která „způsobuje“, že všechny choroby a zranění mají samovolnou tendenci se hojit a léčit. I oni odezřeli, že živočišností žijící lidstvo dosud neobjevilo schopnost této léčivé síly plně využívat! Kvůli duchovnímu „ustrnutí“ přetrvává na světě utrpení, bolest a nemoci. Kořenem tohoto ustrnutí jsou vždy duchovně (mravně) padlí světští i náboženští vládcové tohoto světa. V legendě je padlý vládce představován jako „král Anfortas“ (An-forta je jinotaj pro vrátného u vchodu do duchovní dimenze). V důsledku pádu mocných tohoto světa místo pokojného putování nádherně stvořeným světem (rájem) musí být lidem obecným žit věk temnoty a utrpení (indicky Kálí-juga, jinotaj pro éru uvěznění ducha tělem). I Syna božího Ježíše, kterého si izraelští esejci vymodlili od Boha jako duchovního ukazatele, vládcové tohoto světa za pomoci lidu temnoty zabili. Jakmile se zamlžení Ježíšova poselství stalo více vidoucím zřejmé (gnostikům), prosili zbývající vidoucí křesťané anděly o pomoc. Ti několika autorům formou legendy-proroctví sdělili, že lidstvo může vysvobodit nikoliv už syn boží, protože toho lidé zabili, ale až první lidský duch, který pronikne nástrahami světa a jeho démonů. Může to být jen člověk čistého srdce, rytíř čistého ducha. Parsifal. Jen s těmito vlastnostmi může po mnoha útrapách vystoupat do „hradu Grálu“ (astrálního duchovního centra lidstva). Tam uzdraví jeho krále Anfortase a náboženství se stane plně účinným (obřad Grálu). Jakmile se uzdraví král Anfortas, obnoví se plně duchovní síla náboženského kultu, neboli vyjeví se ozdravná síla působení Grálu na lidi a vše živé.  Zmizí nemoci a utrpení světa, pro vývoj lidských duchů se obnoví ráj ve hmotnosti (Tisícileté království boží). Tento rytíř Parsifal bude, řečeno exaktní německou terminologií, „der reine Tor“ (čistý bloud) a půjde skrze „die reine Tor“, tj. čistou branou. Parsifal smí tedy použít v životě k naplnění svých úmyslů jen čisté prostředky! Jinak do hradu Grálu nevstoupí!

 

Duchovní rozměr sexuality

Jenže v legendě se vypráví, že Parsifal do hradu Grálu vstoupil. Dokonce na záření svatého Grálu pohlédl. Byl ale tak slastně naladěn, tak zahleděn do sebe, že nepoložil trpícímu králi Anfortasovi otázku, která všechny vysvobozuje ze zajetí duchovního klamu světa: „Proč králi, nezhojitelně zraněný „ve slabině“(na pohlaví), trpíš?“ (Parsifal neprojevil soucit s trpícím!)

Podle mne to je špatně přeložená nebo položená otázka! Správně má znít: „Králi, co je příčinou toho, že jsi byl nevyhojitelně zraněn na pohlaví?“ (Byl nevěrný královně a sexuálně neukázněný.) Jakmile by nalezením odpovědi byla odhalena příčina zranění krále a světa, a projevena lítost, ozdravná síla svatého Grálu by krále a svět uzdravila! (Vždyť to je v poselství Ježíše: Poznání odchylky od Řádu stvoření a následné pokání vede k uzdravení.)

Bohužel Parsifal otázku nepoložil. Proto, když usnul, služebníci Grálu jej vyhodili ven. Od té doby čistý duch rytíře Parsifala, již zdánlivě poučeného, bloudí podle legendy po světě. Hledá cestu zpět do hradu Grálu, ke zdroji uzdravující síly pro svět. Tak tomu rozuměli ve 14. století rytířští duchové gotiky a mnozí se vydali hledat „svatý Grál“. Mezi nimi nenápadně i Karel IV. Hledali cestu k uzdravujícímu zdroji vitální energie vírou a mystickou cestou.

Nenalezli. Nutno se zeptati: Proč? Pokusím se odpovědět již výše částečně naznačené. Protože podle mne je otázka na krále Anfortase dvojsmyslná. Skrývá více než povrchně chápaný smysl. Ten skrytý druhý smysl je: Z čeho se vynořilo zlo na zemi? A v legendě je zašifrována i odpověď. Král Anfortas sexuálně zhřešil. Je to nenápadné, ale symbolické naznačení obecně padlého stavu věcí mezi mužem a ženou. Jak můžeme denně vidět a slyšet, duchovní vedení (vědomostní elita), a tím celé lidstvo, odpadlo ve faktickém žití sexuality od božího vzoru! A jak? Tím, že nechali nad duchovním rozměrem sexuality člověka převládnout pudový zvířecí rozměr ukájení. Duchovní bytost člověk tedy v žití sexuality nechal vyhasnout její duchovní rozměr a poklesl v jejím prožívání do roviny těla. Tj. proměnil jej vlastně ve zvířecí děj. Tím na základě zákona Řádu stvoření ztratil přístup k energiím duchovním, tedy k těm, které jsou živočišným energiích nadřazeny a tudíž i živočišnou říši ozdravují.

 

Sexualita je klíčová pro duchovní rozvoj člověka

V současné době tlaku temných duchů na lidstvo, se pád sexuality do zvířecího ukájení projevuje zejména v médiích. Pokusím vysvětlit můj pohled, proč právě sexualita je klíčová pro duchovní rozměr člověka. Je tomu tak proto, že jak ve všech typech energií sexuálního aktu samotného, tak zejména při spojení spermie a vajíčka a vzniku nového života – na svět přicházejícího ducha a konstituování karmy, jsou přímo účastny tvořivé síly Podstaty života! Plodící dvojice se v těchto okamžicích vzepjetí přímo setkává s tvořivou boží sílou!

Když nedokonale nebo špatně, začíná se ihned odvíjet následná celoživotní karmická „paleta“ zplozence (dědičný hřích!). Což si nikdo v genetických dějích bádajících nevšiml, že při skládání haploidního počtu chromozomu nového človíčka (a 24 hodin poté) se s chromozomy odehrávají zvláštní věci? Změny, které způsobí, že ze stejného genetického základu dvou rodičů se rodí velmi odlišné děti. Neboli u přímo účastné boží síly ještě „asistují“ andělé dispozic, osudu a karmy. Každý vznik nového člověka je viditelný přímý zázrak. Vše se i v něm děje zákonitě a je pro pozorujícího přímo fascinující. Jen satanisti mezi lidmi mohou hovořit o „náhodné hře chromozomů, o náhodně vrozených dispozicích jedinců, prostě chaosu“. Zákony Řádu stvoření hledající lidi tak matou.

 

Nesmírná zodpovědnost rodičů při plození

Jestliže je tedy u vzniku osudu každého člověka (karmy) přímo účastna boží síla, aby se zlepšili lidé a tím svět, musí se výše uvedené poznat a žít! Člověče, při početí potomků padni na tvář! Jsi plně odpovědný věčnosti! Milující se lidé mají být duchovní elitou poučeni a pomocí víry a procesu očišťování mají usilovat o to, aby při zplozování nového života byli duchovně čistí. Tj. žít víru v absolutní spravedlnost, usilování o přiblížení se poznání boží vůle ve hmotnosti skrze žitou lásku a čistotu ve všech aspektech myšlení a konání. Všichni lidé se musí stát Parsifaly, tj. „čistými blázny“ a procházet životem „čistou branou“. Zejména  milující se a při vzniku života dítěte, protože když se milující k zákonům Boha neznají, On se následně nezná k nim. Nespustí účinek zákona lásky ke svým „dětem“! (Viz Ježíš: Jakou měrou měříte, takovou vám bude od Boha měřeno!)

Neboli dospěl jsem k závěru, že svatým Grálem je plození potomstva ve vibraci čisté a duchovní lásky. Pak nastane proud zrozování duší ze světlých oblastí záhrobí na zemi a postupný nástup ráje. Andělé (sudičky) nastaví optimální genofond rozených dětí. Jestliže ale bude přetrvávat živočišný rozměr plození lidí, bude přetrvávat krize lidstva v důsledku výrazného převážení inkarnovaných černých duchů. Navíc geneticky poškozených na duchu i na těle (s těžkým dědičným hříchem). Poohlédněte se kolem! Na každém rohu nyní sedí nějaký vykořeněnec, který neví co se sebou a s životem.

 

Buď se člověk zařadí do Řádu Stvoření, nebo opustí planetu Zemi

Jestliže lidstvo nezíská širší přístup k ozdravující energii svatého Grálu, bude skrze znečistěné prostředí a rození duší z temného záhrobí (pekla) nadále směřovat do všeobecné katastrofy. Stále dokola budou masy lidí manipulovány temnými duchy v médiích, vedeních států a církví. Tím bude stále dokola bludnými ideologiemi ničen život jednotlivců i národů. Dav bude držen v zajetí křepčících magicky padlých hudeb, padlých umění, padlých mezilidských vztazích, jak to nyní pozorujeme kolem sebe. Mohli bychom si pro zdánlivou bezvýchodnost zoufat, ale cítím, že vysvobození se blíží. Přírodní síly utahují smyčku kolem krku křepčících lidských zmatenců. A v tichosti nastolují dilema: buď se lidský duchu zařadíš do Řádu stvoření, postavíš Řád stvoření na první místo svého úsilí, nebo opustíš planetu Gaia! Záleží jednotlivě na každém, jak se rozhodne. Jsem přesvědčen, že kdo nyní v nastupující krizi začne usilovat o duchovní poznání, tomu se nenápadně a postupně dostane pomoci. A překoná všechny nastoupivší potíže. Kdo dá přednost živočišné stránce svého bytí, přístupu k životu ve stylu „hlavně nemyslet“, „hlavně když nám chutná“, sklidí úděl vymřelých živočichů.  Prostě nepocítí živou duchovní tvořivou sílu, kterou středověk pojmenoval jako „vyzařování svatého Grálu“, pránu či energii čchi.

Text: Josef Staněk / Foto: pixabay.com


MVDr. Josef Staněk

MVDr. Josef Staněk absolvoval Vysokou školu veterinární. Po roce 1986 zažil několik spontánních zážitků rozšířeného vědomí, vymístění z těla a překvapivého uzdravení. Tím poznal, že všechno je jinak a od té doby se začal věnovat souvislostem našeho a transcendentního rozměru reality. Od roku 1990 napsal 8 knih.

Témata: Svatý grál Kare IV duchovní zákony legendy duchovní síla svatý grál

Diskuse ke článku


Další články

Dnešní horoskop

Aktuální číslo

Nejbližší akce

01.12.2018 - 18.12.2018

Praha, Prostějov, Brno, Bystřice pod Hostýnem, Žďár nad Sázavou

06.12.2018 - 23.12.2018

Praha

06.12.2018 - 20.01.2019

Praha

15.12.2018

Galerie Cesty ke světlu Z. Hajného, Zakouřilova 955/9, Praha 4

17.12.2018

Galerie Cesty ke světlu Z. Hajného, Zakouřilova 955/9, Praha 4

10.01.2019 - 18.01.2019

Ostrava

20.01.2019 - 28.01.2019

Praha

Další akce
NOVÝ FÉNIX - TOP ČLÁNKY MĚSÍCE