RAYMOND MOODY: fenomén života po smrti

„Na základě rozhovorů s tisíci lidmi o jejich prožitcích blízké smrti – a mnoha vlastních zkušeností s některými typickými příznaky prožitků blízké smrti – jsem přesvědčen, že existuje život po smrti,“ řekl v závěru své přednášky v Městské knihovně v Praze na konci září Raymond Moody, americký spisovatel, lékař a badatel zkoumající fenomén „života po smrti”.

Smrt je téma, které se týká každého člověka. Navíc téma, které bylo a stále ještě je pro společnost tak trochu tabu. Téma, které v nás často vzbuzuje (pod)vědomý strach. Není divu, vždyť o smrti jsme se neučili ve škole ani nikde jinde. Víme o ní – vlastně téměř nic. Absenci informací a znalostí často nahrazujeme představami, většinou negativními a smutnými. Přednáška doktora Moodyho však byla všechno, jen ne depresivní. Na tvářích posluchačů se často objevoval úsměv. Nesmyslné? Paradoxní? Možná. Přesto však logické vzhledem k závěrům, ke kterým doktor Moody dospěl na základě desítky let trvajícího výzkumu prožitků blízké smrti a nového fenoménu, takzvané sdílené smrti. Není tedy divu, že jeho přednáška přinesla nám, smrtelníkům – kromě pozoruhodných informací – i útěchu a klid do duší.

Abychom zjistili proč, musíme se nejprve spolu s dr. Moodym i jeho „souputníky” na cestě, která má za cíl podrobnější zmapování života po životě, porozhlédnout po tom, co to vlastně ony zážitky či prožitky blízké smrti (a sdílené smrti) jsou.

Zážitky blízké smrti i zážitky sdílené smrti se liší v tom, kdo je prožívá, ale mají několik společných rysů. Jde o subjektivní vjem osoby, která umírá, nebo osoby, která ji doprovází. V okamžiku, kdy fyzický život končí, se stane cosi zvláštního. Ti, kdo něco podobného prožili, velmi často popisují světlo, kterým se naplní celá místnost. Říkají ovšem, že pojem světlo používají jen proto, že neznají jiný výraz: „Světlo” je zcela jiné, než světlo žárovek či slunce. „Světlo“ je něco absolutně čistého, krásného, plného míru, blaženosti, lásky, ale i tato slova chabě vyjadřují jeho bytí. Za tímto světlem se objevuje tunel. A často zaznamenají, že místnost, ve které se vše odehrává, změní tvar.

Co následuje? Zážitek sdílené smrti Moody přiblížil publiku na příběhu ženy, které umírala matka. Její dcera vnímala, že vystoupila ze svého těla a shora se dívala na tělo své matky i svoje. S maminkou se rozloučila a pak pozorovala, jak se matka vzdaluje směrem ke světlu. Když byla již blízko, začaly ze světla vystupovat průzračné postavy. Dcera některé poznala, byli to zemřelí příbuzní…

Text: Nora Chvojková, Erika Hájková, foto: redakce

Celý článek si můžete přečíst v časopise Nový Fénix 11/2017. Předplatné objednávajte ZDE.