O dětech a o nás – rodičích

Dávná východní legenda vypráví, jak mladý pár s ročním dítětem v náručí navštívil starého mudrce. Rodiče trápila otázka: kdy nejlépe začít s výchovou potomka?

O dětech a o nás – rodičích

Stařík se podíval na muže se ženou, pak na chlapce, a sebejistým hlasem odpověděl: Už je pozdě... Co měl na mysli? Snad to, že všechno důležité se v člověku zakládá během prvního roku po narození, během prenatálního období, anebo ještě dříve?

Citace z knihy „Stvoření“, Vladimír Megre

Sama jsem matkou, mám mnoho přátel, kteří jsou rodiči, pohybuji se v prostředí lesních mateřských škol. Takřka každý den přicházím do styku s dospělými, kteří řeší ten či onen „problém“, hledají nejlepší způsob výchovy svých dětí, pročítají nespočet publikací odborníků a kvaziodborníků, kteří nám radí, jak zvládnout jednotlivé situace nebo období dětského života. Všechno dokážeme definovat a také jakoby určit příčinu, která k „problému“ vede. Jen se pak často ukazuje, že ta příčina je příliš povrchní a že skutečný původ problematické situace je mnohem složitější a míří hluboko, přímo ke způsobu života, který vede moderní člověk.

Současná generace dětí společně se všemi jejími trampotami je přímým výsledkem života, který vedou jejich rodiče. Zarážející je, že si to společnost většinově uvědomuje, stejně jako u ostatních globálních problémů. Ale většinově také pokračuje ve svém konzumním životě plném umělých věcí, stresu, strachu a náhody... Zaléčí dětský vzdor nějakou „dobrou radou“ a míří k ještě většímu vzdoru, jen o tom zatím neví. A přitom právě rodič je ten, kdo může věci měnit.

Jak z toho ven?

Abychom nezůstali u pouhého filozofování, ráda bych se s vámi podělila o geniální a zároveň tolik přirozený a logický návod přímo k jádru našeho tématu a k otázce v úvodu článku. Dovolím si citovat myšlenky Anastasie z knihy Vladimíra Megreho, jež je pro mě životní inspirací a kterou nepřestanu doporučovat každému, kdo usiluje o šťastný, soběstačný život v souladu s vesmírem.

Je zajímavé, že rod Anastasie přistupuje k novorozenému dítěti jako k Bohu nebo čistému andělovi. Považuje se u nich za nepřípustné přerušit myšlenkový proces dítěte. Anastasia říká, že dědeček a pradědeček mohli dlouho pozorovat, jak si jako malá se zájmem prohlížela broučka nebo květinu, o něčem přemýšlela. Nechtěli ji vyrušit svou přítomností. Komunikovat začínali pouze ve chvíli, kdy si jich všimla a projevila zájem o komunikaci.

Anastasia tvrdí, že v okamžiku, kdy si malé dítě prohlíží něco v trávě, poznává nejen broučky, ale celý vesmír. Podle ní je brouček dokonalejší mechanizmus než jakýkoliv vytvořený ručně, a obzvlášť primitivní plastová hračka. Dítě, které má možnost komunikovat s těmito dokonalými živými mechanizmy, se pak samo stává dokonalejším. A protože každá bylinka a brouček jsou ve vzájemném spojení s vesmírem, později pomáhají člověku pochopit podstatu vesmíru, své místo v něm a své předurčení. Uměle vytvořené předměty tuto sílu nemají, a navíc nesprávně vytváří prioritu hodnot v dětském mozku.

 Na otázku, jaký způsob výchovy dětí je nejlepší, Anastasia odpovídá:

„Není možné najít jediný systém na výchovu dětí už jen proto, že nejdřív by si každý sám měl odpovědět na otázku, koho se snaží vychovat ve svém dítěti.“

„No, jak to „koho“? Člověka, samozřejmě, šťastného a rozumného.“

„V tom případě je třeba nejdřív sám být takový. A pokud jsi sám nedokázal být šťastný, tak musíš vědět, co ti v tom zabránilo. Moc bych ti chtěla vyprávět o šťastných dětech. Jejich výchova, Vladimíre, je výchova sebe sama.

To, co předchází narození, lidé podceňují a obírají své děti o mnohé aspekty bytí, vlastní pouze člověku. Technokratický svět se snaží zabránit tomu, aby se u narozeného člověka spojily v jedno tři hlavní body. Snaží se, aby se přetrhly nitě s božským Rozumem. A ty se přetrhávají ještě před narozením dítěte. Toto spojení pak člověk hledá, putuje světem a nenachází...“

„Jaké hlavní body? Jaké nitě s rozumem?“

„Vladimíre, vždyť se člověk z velké části vytváří ještě před narozením na svět. A jeho výchova má probíhat ve spojení s celým vesmírem. Rodiče by měli poskytnout svému stvoření tři hlavní body, tři první aspekty bytí.

Když tři aspekty bytí splynou v jedno...

Tady je první bod, říká se mu rodičovská mysl. Ať si připomene každý, kdo je teď rodič, kdy a jakým v myšlenkách zamýšlel své dítě. Co mu předurčoval? Jaký svět stvořil pro svůj výtvor? Člověk by neměl přicházet na svět jako důsledek tělesného potěšení. Představ si jinou situaci.

On a ona, v lásce jeden k druhému a s myšlenkami na své budoucí překrásné stvoření, vytváří svůj živý prostor. A představují si, jak na tom místě bude šťastný jejich syn anebo dcera. Jak jejich dítě uslyší první zvuk – dýchání matky a zpěv ptáků, Božích tvorů. Pak si představí, jak si jejich dospělé dítě bude chtít odpočinout po namáhavé cestě a přijde do rodičovské zahrady. Posadí se ve stínu stromu, který na rodné půdě zasadily rodičovské ruce v lásce k němu a s myšlenkami na něj. Zasazením rodového stromu budoucí rodiče určí první bod a přivolají pomoc planet při budoucím stvoření.

Druhý aspekt lidského bytí se zrodí a rozsvítí na nebi novou hvězdu, když na tom místě, na kterém staví rajský, živý dům pro své budoucí dítě, v lásce a s myšlenkami na překrásné stvoření, dvě těla splynou v jedno. Pak by se žena, která počala dítě, měla zdržovat na tomto místě devět měsíců. Kde ji nic nevyruší, kromě radosti a příjemných pocitů. Kde pouze zvuky Božích výtvorů obklopují ženu, v které již žije překrásné stvoření. Žije a cítí celý vesmír. Budoucí matka by měla vidět hvězdy. A darovat mu v myšlenkách všechny hvězdy a všechny planety.

Třetí bod neboli nový aspekt se zrodí tehdy, když se porod uskuteční na tom místě, na němž bylo počato dítě. A otec by měl být u toho. Pak nad třemi vznese věnec náš velký milující Otec.“

Co k tomu dodat?

Snad jen víru v to, že se člověk, kterému byla dána absolutní svoboda a zodpovědnost za vlastní činy, rozpomene a vezme osud do svých rukou.

Milí rodiče, přeji všem nám pevné zdraví a dobré naladění nejen do dalších měsíců. Protože šťastní a spokojení rodiče znamenají šťastné a spokojené dítě! Mějme na paměti, že výchovou vlastních dětí zdokonalujeme sebe sama. A že nejúčinnější výchovou je vlastní dobrý příklad.

Současná generace dětí společně se všemi jejími trampotami je přímým výsledkem života, který vedou jejich rodiče.

Anastasia tvrdí, že v okamžiku, kdy si malé dítě prohlíží něco v trávě, poznává nejen broučky, ale celý vesmír. Podle ní je brouček dokonalejší mechanizmus než jakýkoliv vytvořený ručně, a obzvlášť primitivní plastová hračka.

 Druhý aspekt lidského bytí se zrodí a rozsvítí na nebi novou hvězdu, když na tom místě, na kterém staví rajský, živý dům pro své budoucí dítě, v lásce a s myšlenkami na překrásné stvoření, dvě těla splynou v jedno.

Text: Iryna L. Hradilová, foto: archiv Uvědomělý Rodič.cz


Témata: výchova rodiče děti Vladimír Megre

Diskuse ke článku


Další články

Dnešní horoskop

Aktuální číslo

Nejbližší akce

28.11.2017

Galerie Cesty ke světlu Z. Hajného, Zakouřilova 955/9, Praha 4

02.12.2017 - 03.12.2017

Praha, Doudlebská 1312/4

03.12.2017 - 21.12.2017

Bratislava, Plzeň, B.Bystrica, Praha

12.01.2018 - 20.01.2018

Ostrava

22.01.2018 - 28.01.2018

Praha

Další akce
Nový Fénix - top články měsíce, zvýhodněné předplatné , 12 čísel za cenu 11 a získejte dárek zdarma.